Otevřené sklepy v Rakvicích.

V Rakvicích jsem si všechny otevřené sklepy prošel naposledy před nějakými šesti či sedmi lety. Od té doby rostl počet návštěvníků i počet otevřených sklepů. Ideální chvíle k nové návštěvě! Na rozdíl od konkurenčních akcí ve Znojmě, Velkých Bílovicích či Velkých Pavlovicích, rakvičtí na sklepy moc nezvou. Neviděli jsme ani billboardy, ani inzeráty v novinách či na internetových portálech. Říkám si, že to bude asi skvělým servisem a neuvěřitelnou nabídkou, když se každý rok tisíce návštěvníků dostaví i bez reklamy. Letos to nakonec nebyly tisíce, ale i tak velmi slušných 1500 platících návštěvníků.

Počasí bylo zprvu lehce podmračené, poté nepříjemně deštivé, ale odpoledne bylo již polojasné a podvečer krásný, slunečný.  S počasím žádný pořadatel nic nenadělá (tedy s vyjímkou soudruhů v Pekingu), al e s čím by mohl a měl je organizace akce. První nepříjemné poznání přichází na začátku. Chceme si koupit vstupenku, ale zjišťujeme, že se prodávají pouze na jednom místě – v sokolovně uprostřed obce. Dobrá polovina návštěvníků však přijíždí vlakem a čeká je kilometrový pochod „na sucho“ k sokolovně. Přitom projdou okolo několika otevřených sklepů. Pořadatelé slibovali i autobus, kterému by se mohlo přezdívat paní Colombová. Ne že bychom ho nezahlédli, buďme spravedliví, dvakrát okolo nás zcela prázdný při našem putování projel. Ale nikde nebyly ani zastávky, ani jízdní řád, proto chodili všichni pěšky…

Vypadá to, že sem návštěvníky lákala spíše než servis vstřícná cena – z celkového vstupného 700 Kč je totiž 350 Kč určeno k nákupu vín. Celkem bylo otevřeno úctyhodných 27 sklepů. Většinu z nich se nám podařilo navštívit a téměř v každém ochutnat alespoň čtyři vzorky. Do akce se zapojili velcí produkční vinaři, střední rodinná vinařství i úplně maličtí „zahrádkáři“. Vím, že je velmi složité a ošidné srovnávat vína vinaře ověnčeného sbírkou medailí z domova i ze světa s produkcí mikrovinaře, který se vinaření věnuje večer po práci. Přesto jsem přesvědčen, že nemocná a vadná vína na veřejnou prezentaci nepatří. Oxidáz, myšin a zcela přesířených vín jsme našli více, než je zdrávo. Na druhou stranu tu byla k ochutnání i velmi zajímavá vína, která nás potěšila a některá velmi překvapila. U Bronislava Vajbara nebo Pavla Bindera, jejichž vína známe ze soutěží, jsme čekali vysokou úroveň a také ji dostali. Nezklamalo ani Vinařství Nečas či Réva Rakvice, která k vínům přidala inovativní ovocné mošty. Velmi příjemně nás překvapili v Rodinném vinařství Gréger – od Edith Piaf přes milou obsluhu až po skutečně vynikající vína. Velmi příjemná vína byla u Lubora Skrývala a Václava Suchyni. Skvělý zážitek ve sklepě Františka Švarce s jeho sice selskými, ale krásně čistými víny. Zajímavá byla i maloprodukce Jaromíra Nečase, Rostislava Straky a Pavla Lukeše.

Závěrem lze konstatovat, že sobota strávená s rakvickými vinaři určitě nebyla ztraceným časem ani vyhozenými penězi. Rozhodně je v organizaci co vylepšovat a třeba to bude příště zase o kus lepší. Rozhodně bych, kromě již zmíněných prodejů vstupenek a jízdního řádu autobusu zavedl i řád hygienický. Při konzumaci vína se vypije hodně vody a je třeba ji také vypouštět. Toalety byly k dispozici jen v některých sklepích, pravda je, že jsme potkali i tři Toi Toi. Chápu, že někde toaleta prostě není a že ji tam třeba nejde ani postavit, ale rozhodně nechápu, jak je možné, že se při akci se vstupným 700 Kč a dotací od vinařského fondu sníží někteří vinaři k tomu, aby vybírali 10 Kč za použití toalety.

kompletní foto reportáž najdete zde

Více obrázků